VÝPRAVA PRŠÁKŮ DO ZOO

Ve třetím zářijovém týdnu nového školního roku jsme podnikli po dlouhé covidové době první společný výlet do veřejných prostor, a sice do ZOO Větrovy v Táboře. Nebylo to poprvé. Vždy jsme ale měli „smůlu“- horké letní počasí, davy lidí atd. Nyní tomu ovšem bylo jinak! Už ráno počasí věstilo, že si s námi pohraje. Mraky se obloze honily sem a tam a kapky deště váhavě i rozhodněji padaly na zem. Místní název Větrovy nás také přesvědčil, že je opravdu „na místě“. Foukalo nám svižně všemi skulinkami pod svršky až ke spodkům po celý den. A snad právě proto jsme byli v tento den v zoo téměř jedinými návštěvníky, což se nám nakonec bohatě vyplatilo. Zvířata se zřejmě nudila, a proto chodila zvědavě okukovat „exoty“, kteří se jim producírovali za plotem. A tak měly obě strany - oni i my – parádní výhled a dívaly se vzájemně do očí a funěly si do obličejů, až se všem chvílemi i chlupy ježily. Bez zájmu obyvatel jsme prošli jen kolem lvího výběhu. Tam se zrovna tvrdě relaxovalo. Ovšem puma, medvědi, vlci i tygr zájem projevili, a nakonec i zubři. Puma nám předvedla mnoho ladných kočičích pohybů, při kterých nás arogantně přehlížela. Medvědi se vůbec neostýchali a cpali si břicha. Za našeho tichého úžasu šla potrava nejen dovnitř a ven, ale vzápětí ještě teplá opět dovnitř. Žádné plýtvání, vše se recyklovalo okamžitě. Největšího zájmu jsme se dočkali od ussurijského tygra. Nespustil nás z očí, stále nás doprovázel podél ohrady a teskně „pomňoukával“. Nebudu lhát,"pumí“ přezíravost byla příjemnější. A zubří rodinka nakonec. Na vlastní kůži jsme cítili jejich teplý dech a oceňovali jejich statná těla.

Jako při předchozích návštěvách nezklamaly ani skotačivé kozy, prasátka, opičky a surikaty. U nich se nikdy nelení, stále jsou v pohybu. Ovšem cenu za přátelský kontakt a smysl pro humor by od nás dostal kanec Jarda. Nejen pro svou vtipnou vizitku na plotě, ale představil se nám osobně a „pokecal“.

Na závěr jsme si dali „ňamku“ v místní restauraci a spočinuli „v plyšové zoo“ tamtéž. Byl to zkrátka prima den ve zvířecí společnosti.

Příspěvek napsala Mgr. Daniela Vaňková