I rok 2003, stejně jako devět let předchozích, byl rokem drobných všedních radostí a starostí, velkých i malých změn, nenadálých zážitků a mimořádných prožitků.
Mezi ty tradičnější patřil Jarní rolničkový ples, který znovu moderoval náš kamarád Petr Vacek (herec pražského divadla Studio Ypsilon). Jakkoli je Rolničkový ples akcí tradiční, pravidelné předtančení klientů střediska pod vedením Jany Pavienské zůstane navždy zážitkem nevšedním, u slabších povah slzy dojetí vyvolávajícím. A co na to Jana Pavienská, která v roce 2003 zároveň vedla v Rolničce i každotýdenní taneční terapii s dětskými i dospělými klienty? Tak proč to vlastně dělá?: „Od prvního okamžiku je pro mne spolupráce s lidmi s postižením nesmírně obohacující jak profesně, tak osobně. Věřím, že taneční terapie a společná práce je podobně jako pro mne přínosná i pro děti a dospělé z Rolničky. Klienti z Rolničky jsou jedinečné a šikovné osobnosti a mám radost, že se mohou se svými schopnostmi prezentovat i na veřejnosti. Prostředí v Rolničce je pro taneční terapii i nacvičování taneční choreografie velmi vstřícné v poskytovaní osobní asistence a otevřené všemu novému.“
Novou zkušeností pro nás bylo uspořádání Velikonočního jarmarku, se kterým nám pomáhalo občanské sdružení „I MY“. Zda se i tato akce stane tradicí, jak máme tak trochu ve zvyku, poznáte, když se na naše stránky podíváte v roce 2013 a velikonoční jarmark už zde bude popisován jako rutina nehodná delší zmínky. Zatím lze říci, že ten první jarmark byl příjemným zážitkem jak pro stranu pořádající, tak pro stranu přijímající, tedy veřejnost.
To, že jsme opět pořádali Rolničkování – tedy oslavu ku příležitostí Dne dětí – asi pravidelné čtenáře našich stránek stěží překvapí. Překvapením i pro nás bylo ovšem to, že jsme ji nemohli pořádat na tradičním místě - soběslavské plovárně, kterou při povodni v roce 2002 pořádně vyšplouchla jinak nevinně vyhlížející, okolo tekoucí řeka Lužnice. S laskavou nabídkou azylu pro naše dovádění přišlo soběslavské letiště, takže nakonec se hry, soutěže, běhání, výskání, jekot, hasiči, věštírna, mlsání, lampiónový průvod konaly, tak jak měly.
Letní slavnost jsme dle slov pamětníků pořádali již posedmé. Tentokrát však nepřijeli pouze naši kamarádi z Jurty v Nebočadech, ale také klienti a zaměstnanci ÚSP Skalice u Litoměřic – parta nadmíru pracovitých a muzikálních lidiček. Takže jsme celý týden tvořili, vařili, odpočívali, tančili, zpívali a skotačili a to vše za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a organizační pomoci občanského sdružení „I MY“. Děkujeme.
Již podruhé jsme s nadšením přivítali zahraniční brigádníky zprostředkované nám mezinárodní dobrovolnickou agenturou IBO . Přijeli z Belgie, Holandska a z Moravy, bylo jich 10 a z toho jenom dva muži. Tato skutečnost nás ze začátku trochu poděsila, protože jejich úkolem bylo postavit na zahradě Rolničky monumentálního draka – skluzavku, jehož výtvarný návrh pochází z dílny Zdeňka Šorma. Je pravda, že vztyčování mohutných kmenů, které tvoří základy kostry draka, mohlo občas nezasvěcenému divákovi připomínat snahu o rozpohybování obřích soch na Velikonočním ostrově Pavlem Pavlem. Ukázalo se však, že naše obavy z převahy zástupkyň něžného pohlaví byly zbytečně. Prostě se ukázalo, že ženský jsou mnohdy větší dříči než chlapi a že pánové mnohdy raději pomohou dobře míněnou radou než silou svých paží. Přesto, výkon, který tito mladí lidé v neuvěřitelných vedrech na přelomu července a srpna 2003 předvedli, je úctyhodný. Děkujeme.
A konečně Vánoční jarmark ! Co dodat? Spousta lidí, zmrzlé ruce, teplé nápoje, hodně zboží, nějací ti řemeslníci, něco dobrého k snědku, libě znějící vánoční koledy a trocha té snahy pomoci našim kamarádům z občanského sdružení Proutek dokončit podlahu v jimi budovaném chráněném bydlení. Nevěříte? Tak se přijďte příště podívat.
Že se 24. prosince 2003 ve dvě hodiny odpoledne hrála v místním kostele ČCE vánoční hra, které se naši klienti účastnili jako herci, je asi nad slunce jasné. Že se ta hra jmenovala Oslava narozenin , mohlo snad někomu uniknout. O čem že to bylo, Zdeňku Šorme (faráři místního sboru ČCE a tvůrče vánoční hry)?: „Ta letošní, tak jako každá vánoční hra, se snaží tlumočit poselství Vánoc, kterým je především „boží vtělení“. To znamená, že Bůh nezůstává jenom v říši krásných ideálů a skvělých myšlenek, ale skutečně s námi sdílí náš život. Tentokrát jsem se to pokusil ukázat na příběhu starého pana Hovorky, který se kvůli nevšímavosti svých dětí dostal právě na Štědrý den do nemocnice.“
V roce 2003 se také stalo toto: od září 2003 funguje při naší škole další třída – přípravný stupeň pomocné školy. Tato skupina vznikla z bývalých žáčků naší mateřské školy. Několik našich zaměstnanců se také zúčastnilo týdenní stáže v holandské organizaci `S Heeren Loo`. A co ti to přineslo, Ireno Škodová?: „Setkání se zajímavými lidmi, seznámení se systémem péče o lidi s postižením v Holandsku a systémem jeho financování, návštěvu několika center poskytujících tuto péči, inspiraci pro mou práci v Rolničce a v neposlední řadě i setkání s dobrovolníci Will a rozhovory s ní až do ranních hodin. Také jsem si odnesla poznatek, že péče o lidi s mentálním postižením v Rolničce zdaleka nezaostává za péčí v jedné z nejrozvinutějších zemí EU v oblasti poskytování sociálních služeb.“ (Irena Škodová, třídní učitelka třídy C).
A jak jsme se snažili přiblížit se našemu cíli a dokončit rekonstrukci Domu pro dospělé klienty? Nu, nelenili jsme. Během roku 2003 jsme uspořádali, zahájili či dokončili tyto benefiční akce, kampaně a veřejné sbírky: benefiční kampaň Rolnička do knížky, Benefiční aukce výtvarných děl, kampaň Mohu a pomohu, veřejná sbírka Rolničkový den 2003, sbírka v rámci ČCE ČCErolniČCE. V roce 2003 jsme také opět uspěli v grantovém řízení vyhlášeném Nadací rozvoje občanské společnosti, která spravuje peníze evropského fondu PHARE. Tentokrát se nám podařilo uspět s projektem „Rozvoj fundraisingových aktivit Rolničky“. Mimo to jsme byli podpořeni nadací Divoké husy, z veřejné sbírky Pomozte dětem, kterou společně pořádá NROS a ČT, nadací Preciosa a nadací VIA. A také mnoha jinými lidmi a organizacemi.
No a nakonec trocha čísel: v roce 2003 poskytovala Rolnička své služby celkem 57 klientům, k 31. 12 navštěvovalo Rolničku pravidelně 50 klientů. O ně se pak v průběhu celého roku staralo celkem 37 zaměstnanců centra denních služeb, speciální školy, chráněných dílen, administrativních pracovníků, členů vedení a technického personálu (celkem se jednalo o 27 úplných pracovních úvazků). K tomu v Rolničce pracovalo 12 zaměstnanců se změněnou pracovní schopností v chráněných dílnách (celkem 6 plných pracovních úvazků). A také nám pomáhali dobrovolníci a naši přátelé a fandové.
V roce 2003 byly celkové příjmy střediska 12.102.000,- Kč a celkové náklady 12.047.000,- Kč. Hospodářský výsledek za tento rok tedy byl zisk ve výši 55 tisíc Kč.