Těžko se dá říci, zda rok 2004 byl lepší či horší než ty ostatní, rozhodně však nebyl chudý na události, radosti, smutky, úspěchy, nezdary, předpokládaná i neuvěřitelná setkání…
Pro velký úspěch či snad jen proto, že se nám to prostě zdál být dobrý nápad, rozhodli jsme se i v tomto roce zopakovat Velikonoční jarmark. Konal se na konci března na soběslavském náměstí. Kdo nepřišel, o moc přišel. Ale není třeba zoufat, další možnost máte zase v roce 2005.
Kdesi jsme se dočetli, že ples, neboli bál, je stará společenská událost s tanci, ke které hosté jsou zvláště zváni, proto i my jsme se rozhodli pozvat naše přátele, rodiny, známé a vůbec všechny na dubnový Rolničkový ples, který se nesl v duchu 30. let 20. století, tedy v rytmu swingu. Hudební doprovod obstarala táborská skupina Swing band a svým vtipem přítomné po celý večer udivovali pánové Martin Čech a Libor Macák jako jeho průvodci.
O Rolničkování – oslavě ke Dni dětí, se asi už více napsat nedá. Tak snad jen pro představu – v roce 2004 přišlo na soběslavskou plovárnu 675 platících návštěvníků. Kdo by byl řekl, že se tam všichni vejdou, že?
První týden v srpnu přepadli Rolničku Maorové a ovládli celou Letní slavnost, na kterou kromě dospělých klientů Rolničky přijeli i naši kamarádi z ÚSP Skalice u Litoměřic. A co to této události říká její očitá svědkyně Martina Baloghová: „Tak jako každý rok, nějaké zvláštní letní zaklínadlo zařídilo, že celý týden konání slavnosti krásně bylo a dobře se vedlo. To ostatní zařídili lidiškové – Maorové. Celé slavnostnění bylo totiž pošoupnutý na Nový Zéland a bylo to pěkný a pracovalo se rádo. Muži kovali ozdoby a hřeby, křehké dívky vyráběly vitrážové šperky. Ženy a děti hnětly a zdobily keramiku. Teď s podzimem tak trochu smutně můžem říct – léto budiž pochváleno…“
A aby toho v létě nebylo málo, přijeli i v tomto roce zahraniční dobrovolníci zprostředkováni nám mezinárodní dobrovolnickou agenturou IBO, aby nám pomohli pod vedením bratrů Růžičků dobudovat dětské hřiště na zahradě Rolničky. Bylo jich osm, přijeli z Holandska, Německa, Itálie a Austrálie, a jestliže jsme byli v minulém roce zpočátku vyděšeni z malého počtu mužů mezi nimi, tentokrát přijel jenom jeden Ital, který nemluvil anglicky. Veškeré obavy z jazykové bariéry se však rozplynuly v momentě, kdy vzal do rukou motorovou pilu. Výsledek je možné viděti na naší zahradě.
Velkou událostí, na kterou jsme se připravovali téměř celý rok, byly Oslavy deseti let Rolničky . Událost to byla velkolepá a během jednoho zářijového víkendu jsme toho stihli více než dost. Posuďte sami – vernisáž výstavy o Rolničce, slavnostní otevření stavby Domu pro dospělé klienty, zahradní slavnost, benefiční večer, na kterém vystoupil Jaroslav Dušek, Pjér la Šéz a Radůza, děkovné bohoslužby, den otevřených dveří… Lidí přišlo nepočítaně a zážitků bylo mnoho.
Další příjemnou událostí byla Podzimní tancovačka, kterou pro zaměstnance a přátele Rolničky pořádalo v řípecké hospodě občanské sdružení „I MY“. A právě ten fakt, že to pro nás uspořádal někdo jiný, je na celé věci ten nejpříjemnější.
Adventní čas jsme si zpestřili uspořádáním tradičního Vánočního jarmarku. Takže – výrobky chráněných dílen i našich klientů a přátel, medovina, klobásky, koledy, utopenci, grog, dudáci, punč, zmrzlé nohy i ruce, přívětivé úsměvy a možnost přispět na dobrou věc (konkrétně na sbírku SOS Čečensko společnosti Člověk v tísni), a to vše v sobotních dopoledních hodinách na soběslavském náměstí.
Štědrý den bez Vánoční hry v evangelickém kostele si většina z nás asi ani neumí představit. Tentokrát to byla hra Andělská pohádka na dobrou noc a její zvláštností bylo, že ji pro místního faráře jako narozeninový dárek napsala Lenka Dvořáková s Vojtou Mácou.
Tolik tedy o událostech mimořádných, ale ani běžný každodenní provoz střediska nebyl chud na neočekávané zážitky a převratné události. Během roku 2004 nás opustilo několik zaměstnanců a naopak jich několik přibylo. Dlouholetou vedoucí chráněných dílen Janu Hořejšovou vystřídala Bára Růžičková. Novým fyzioterapeutem se stal Vlasta Panský. Na postu ekonomky střediska vystřídala Ivu Tichou Marcela Vejdová. Místo Veroniky Čupové začala v keramické dílně pracovat Aneta Strouhalová. Ze školy odešla Lada Haplová a naopak přišly Helena Koubová a Jana Šindelářová. A konečně, i když samozřejmě ne na posledním místě, se našim zaměstnancem stal i Josef Křivánek, který tak vytrvale pracoval v Rolničce jako dobrovolník, až jsme ho prostě zaměstnali.
Formální změnou bylo to, že Speciální školy se staly samostatným právním subjektem s odděleným hospodářením, i když jejich provoz i nadále zůstává pevně spjat s provozem střediska, a také to, že novým ředitelem Rolničky byl jmenován Mgr. Karel Novák, který do té doby zastával funkci zastupujícího ředitele místo Ruth Šormové.
Díky podpoře veřejné sbírky Pomozte dětem jsme mohli nejen pro své zaměstnance a rodiče našich klientů uspořádat dva víkendové semináře na téma péče o autistické děti.
Během roku jsme také rozšířili službu svozu do střediska o další trasu směrem na Veselí nad Lužnicí, s tím, že stávající trasu na Borotín pro nás začala jezdit táborská organizace SOANZ.
Snad největší událostí pro nás bylo dokončení rekonstrukce Domu pro dospělé klienty. Od vzniku myšlenky rozšířit stávající chráněné dílny střediska a zahájit službu chráněného bydlení uplynulo již 7 let. A najednou je to tady – dům je dokončen a otevřen. Tomu však ještě předcházelo uzavření dodatkové smlouvy se stavební firmou Spilka - Říha o dokončení rekonstrukce do 15. září 2004 a o snížení nákladů na rekonstrukci na 14,5 milionů Kč, pak slavnostní otevření stavby při Oslavách deseti let Rolničky a pak čtrnáctidenní listopadové stěhování dílen. 1. prosince zahájily chráněné dílny svůj každodenní provoz v nově zrekonstruovaném domě. A je jim tam dobře.
S předcházející informací úzce souvisí i naše fundraisingové aktivity, protože výtěžek většiny z nich byl určen právě na financování rekonstrukce DDK. I když je stavba dokončena, stále nám ještě zbývá uhradit část jejích nákladů. Na tomto místě jenom zmíníme, že se nám podařilo získat grant od nadace Civilia, ukončili jsme kampaň Mohu a pomohu a hned na ni navázali kampaní Kruh přátel Rolničky, uspořádali jsme veřejnou sbírku Rolničkový den 2005 a benefiční akci ČCErolniČCE a ukončili jsme benefiční kampaň Rolnička do knížky a pak jsem ještě udělali spoustu jiných věcí. Dohromady se nám v roce 2004 podařilo na rekonstrukci DDK sehnat 2,638 milionů Kč.
A téměř celý tento rok fotograficky dokumentovala profesionální fotografka paní Markéta Luskačová , která pro nás připravila neuvěřitelné množství fotek na výstavu pořádanou u příležitostí Oslav deseti let Rolničky.
I protřelí rolničkoví harcovníci byli při jejich prohlíženi překvapeni tím, co všechno zajímavého se v Rolničce děje. A finální čísla: v roce 2004 pracovalo v Rolničce 40 zaměstnanců (tj. 31,8 plného pracovního úvazku), v chráněných dílnách pracovalo 14 lidí se změněnou právní schopností (tj. 6,1 plného pracovního úvazku) a Rolničku denně navštěvovalo 56 klientů.